Geomorfologické členění
Území Náchodska je výškově velmi členité (249 m n. m. - místo, kde Labe opouští hranice Náchodska až 880 m n. m- Ruprechtický špičák) a značně zvlněné díky blízké přítomnosti Krkonoš a Orlických hor.
Na geologické stavbě (viz geologická mapa) se uplatňují horniny krystalinika, permokarbonu (slepence, arkozy, červené pískovce /zbarvení odpovídá některým půdám v pokryvu/, melafyry /Javoří hory/) a svrchní křídy (jílovce, slínovce, pískovce). Pozorujeme zde několik depresí, proto toto území není geologicky stabilní. Nejvýznamnější tektonickou poruchou SV Čech je hronovsko-poříčský zlom, což je 30 km dlouhý vrásný přesmyk (útvar vzniklý pohybem hornin podél přetrženého ramene antiklinály). Souběžně se zlomem prochází hronovsko-poříčský příkop vyplněný tektonicky porušenými sedimenty křídy.
Krkonošské podhůří
Poměrně rozsáhlý, přiléhavě nazvaný geomorfologický celek krkonošské oblasti. Tvoří předěl mezi nejvyšším českým pohořím a mírně zvlněnou Českou tabulí. Plošně nejrozsáhlejším podcelkem je Podkrkonošská pahorkatina, jejíž osou protéká Labe se stromkovitě se sbíhajícími přítoky. Toto území je značně zvrásněno a budují ho zpravidla horniny permského stáří (méně odolné červenohnědé usazeniny) a velmi pevné vyvřeliny (hlavně melafyry). Zasahuje také k Červenému Kostelci. Ve východním okraji podkrkonošské pánve je nejrozsáhlejším odkryvem triasových usazenin na našem území pískovcový lom Krákorka (tyto usazeniny se vyskytují i v podloží křídových usazenin v oblasti vnitrosudetské pánve). V deskách bělavého pískovce v Krákorce byla nalezena dokonce i stopa dinosaura (asi 15 cm dlouhá, patřící zástupci menších masožravých teropodů, kvalita otisku však nedovoluje bližší určení). Jihovýchod a částečně jih Krkonošského podhůří omezuje Zvičinsko–kocléřovský hřbet. Ten budují slabě metamorfované horniny (fylity) prvohorního stáří, vystupující nad okolní sedimenty permokarbonu a svrchní křídy.
Broumovská vrchovina
Dříve byla nazývána pro svoji polohu mezi Krkonošemi a Orlickými horami jako Broumovské či Sudetské mezihoří. Zaujímá část vnitrosudetské pánve s brachysynklinálním charakterem (ze tří stran je pánvovitě uzavřena). Její česká část je budována kontinentálními sedimenty a vulkanity stáří svrchního karbonu a permu, dále kontinentálními uloženinami spodního triasu a mořskými uloženinami svrchní křídy (kvádrové pískovce, slínovce, prachovce aj.). K nejznámějším přírodním fenoménům patří známá pískovcová skalní města, budovaná kvádrovými pískovci spodního a středního turonu, s velmi členitou morfologií. Během geologických dob, po ústupu křídového moře, vlivem tektonické a erozivní činnosti a zvětrávání se tvořila v původně souvislé pískovcové tabuli seskupení skal - skalní města. Působením vody, slunce, vzduchu a mrazu vznikly v pískovcovém masívu vysoké věže, sloupy, terasy, stěny, průchody, zářezy, rokle a další skalní útvary, jež dostaly rozmanité názvy. Nejznámější skalní města s množstvím atraktivních horolezeckých stěn se nachází v nár. přír. rezervacích Adršpašsko- teplické skály a Broumovské stěny. Téměř celá Broumovská vrchovina je součástí CHKO Broumovsko s výjimkou větší části Radvanické vrchoviny.
Pestrá geologická stavba předurčila její dílčí geomorfologické členění. Západní část tvoří Žacléřská vrchovina, střední část vyplňuje Polická vrchovina, východní část pak uzavírá Meziměstská vrchovina oddělená od Polické vrchoviny polickým zlomem.
Žacléřská vrchovina je tvořena převážně horninami permokarbonského stáří s uhelnými slojemi (Žacléřsko-svatoňovický revír), arkózami (Jestřebí hory) a ryolitovými kupami (Vraní hory). Žacléřskou vrchovinu dále dělíme na Radvanickou vrchovinu a Jestřebí hory.
Meziměstskou vrchovinu budují zejména horniny permského stáří (Broumovskou kotlinu vyplňují málo odolné červenohnědé pískovce erodované tokem Stěnavy, Javoří hory tvoří pevné ryolitové a melafyrové vyvřeliny).
Polická vrchovina je vroubena dvěmi pásmy kuest svrchnokřídových sedimentů. Vnější pásmo tvoří na JZ Stárkovské a Janovické kuesty (Závora 710 m) na SV Zdoňovské kuesty a zejména Broumovské stěny. Součástí vnitřního pásma kuest jsou zejména tabulové plošiny Adršpašsko-teplických skal a Ostaše s pískovcovými útvary. Za svůj současný charakter vděčí geologické struktuře, která se vytvořila rozlámáním pánve saxonskými horotvornými pohyby. Dodnes jsou v terénu patrné některé významné tektonické poruchy, např. polický zlom, bělský zlom (omezuje na JZ Broumovské stěny) či skalský zlom (odděluje Skalský hřbet od jižního okraje plošiny Adr.-teplických skal). V detailu se v pískovcové tabuli vytvořil systém poruch ve třech navzájem zhruba kolmých rovinách (hlavní z nich jsou ve směru JV- SZ) – odtud označení kvádrové pískovce. Polická vrchovina je dále dělena do tří podcelků. Jedním z nich je Polická stupňovina, jejíž východní a geomorfologicky nejvýraznější částí jsou Broumovské stěny, dále Stolové hory, které do oblasti zasahují pouze svými výběžky z polského území (Bor, Hejšovina) a Polická pánev, kterou uvnitř vyplňují tabulové plošiny se známými skalními městy, lemované po obvodu obloukem asymetrických hřbetů (kuest).
Orlická tabule
Vyplňuje SV okraj České tabule a tvoří ji svrchnokřídové sedimenty, zejména písčité a vápnité slínovce, překryté podél toku říčními terasami s akumulacemi štěrků a písků. Severní část v povodí dolní Úpy a Metuje zaujímá rovinatá Úpsko–metujská tabule.
Podorlická pahorkatina
Zaujímá poměrně rozsáhlé území protažené od severozápadu (mezi Hronovem a Červeným Kostelcem) k jihovýchodu v délce 110 km a šířce 10-15 km. Tvoří předěl mezi Orlickými horami, Zábřežskou vrchovinou a Českou tabulí. Geologicky velmi pestrá oblast budovaná krystalickými horninami a prvohorními, druhohorními místy i třetihorními sedimenty. Dnešní tvář reliéfu Orlického podhůří podmínily především saxonské tektonické poruchy, opakující se během třetihor na dříve založených varijských zlomech. Působením vnějších vlivů byly částečně denudovány (odneseny) mladší křídové vrstvy a obnaženy horniny krystalinika. Původní geologické poměry však dodnes připomínají tzv. epigenetická říční údolí, probíhající napříč geologickou strukturou. Například Metuje u Nového Města se původně zařízla do málo odolných sedimentů a po jejich odnosu se za současného výzdvihu této oblasti zahlubovala do fylitového pláště krystalinika, takže vytvořila úzké skalnaté údolí (Peklo). Podorlická pahorkatina se dále dělí do tří podcelků (Náchodská vrchovina, Žamberecká pahorkatina a Moravskotřebovská pahorkatina), pro území Náchodska je důležitý jediný.
Náchodská vrchovina je severozápadním podcelkem Podorlické pahorkatiny. Zaujímá Červenokosteleckou vrchovinu, Hronovskou kotlinu, Sedloňovskou vrchovinu a Ohnišovskou pahorkatinu. Na severu jsou základní stavební jednotkou metamorfované horniny, souhrnně nazývané novoměstské fylity, vystupující např. v údolí Metuje mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují, na Dobrošově, Chřibech a jinde. Z vyvřelin se nejvíce uplatňují gabrodiorit (Špičák 835 m n. m), granodiorit (novohradský a olešnický masiv) a žulový porfyr jižně od Bělovsi. Permské červenohnědé sedimenty tvoří část Červenokostelecka, Hronovska i Náchodska. V jižněji položeném území mají hlavní zastoupení svrchnokřídové slínovce.
Zajímavé odkazy
Geologické mapy (geology.cz)
Geomorfologické členění Česka (Wikipedia)