Stabilita východočeské vodárenské soustavy
Mnozí bereme tekoucí vodu z vodovodu jako samozřejmost. Na druhé straně za trubkami jsou ale zdroje této vody a ty rozhodně nejsou nevyčerpatelné. Zvláště v době sucha je větší poptávka po vodě a té je právě tehdy ve vodních zdrojích méně, než kdy jindy. Existuje vícero vodních zdrojů:
Povrchové zdroje - řeky a přehrady. Voda z těchto zdrojů nemívá vysokou kvalitu (musí se více upravovat) a dokonce v ní mohou být stopová množství biologicky aktivních a těžko odbouratelných látek splavených z domácností, průmyslu či zemědělství z míst proti proudu. Tyto zdroje by proto neměly být přednostně používány jako zdroje pitné vody pro vodovody, ačkoli například ministr Richard Brabec (ANO 2011) začal razit přesně opačný názor (více Zvonečník). Kvalita této vody je ale zcela dostatečná pro potřeby průmyslu či zemědělství. Například Úpský přivaděč do Červeného Kostelce (viz kronika kosteleckých zahrádkářů k výstavbě 1979) byl ukázkou zajištění dostatku vody pro potřeby textilek. Velký objem užitkové vody tak šlo využít i bez zvláštních rozvodů v domácnostech a s rezervními nádržemi užitkové vody by průmysl mohl čelit nedostatku vody v řece i v době sucha.
Podzemní a hlubinné zdroje vody. Jde o různé studny a vrty, často například v blízkosti řek nebo pod usazeninami odpovídajícími u nás zejména geologickému období křídy (Česká křídová pánev, Polická křídová pánev). Zatímco hladina podzemní vody může kolísat v období sucha, hlubinné zdroje s vodou nejlepší možné kvality jsou fosilní a stabilní, pokud z nich není voda odčerpávána (a je vyčerpatelná podobně jako třeba v případě fosilních paliv uhlí).
Dále máme k dispozici dešťovou a šedou vodu. Dešťovou vodu můžeme využívat na zahradách a na praní. Na splachování toalet ji můžeme využívat podobně jako šedou vodu. Jako šedá voda se označuje splašková odpadní voda neobsahující fekálie a moč. Tato voda odtéká z umyvadel, van, sprch, dřezů apod.
Voda v Česku rozhodně není levná a točí se v ní velké peníze. Problém je ale ten, že pravicové vedení obcí a měst vesele privatizovalo vodárenské společnosti. Zisky tak končí především u zahraničních společností (např. viz Hradec Králové), zatímco z veřejných rozpočtů mají jít peníze na údržbu a investice do vodárenské soustavy.
V Hradci Králové je problém s dostatkem vodovodní vody v době sucha a velký význam pro něj mají kvalitní podzemní zdroje. Ve vodojemu Kozince nad Českým Meziříčím se míchá voda z prameniště Litá a z Polické křídové pánve. V době sucha (kvůli zachování ekosystému Zbytka) je ale pochopitelně čerpána jen voda z Polické křídové pánve (viz 4.4.10. krajské koncepce). Vidíme, že zásobování vzdáleného krajského města se dotýká také vodovodů Náchodska. Dalším zdrojem vody pro Hradec je Orlice. Ani v tomto zdroji ale jednoduše nemusí být dost vody v době sucha (o kvalitě nemluvě) a mnohdy se proto uvažuje rovnou o stavbě přehrad.
Na stoly se dostávají přehrady Mělčany a Pěčín. Jako předseda komise Královéhradeckého kraje jsem při zohlednění současné přírodovědné hodnoty nepodporoval stavbu přehrady v Mělčanech. Výrazně levnější zde vychází varianta suchého či polosuchého poldru, který může lépe naplnit protipovodňovou ochranu obcí Dobrušska na Dědině a zachovat přitom i místní přírodní hodnoty. I podle Martina Hanouska z ČSOP JARO Jaroměř se ale můžeme bavit o využití umělé infiltrace pro vodárenské využití nad územím zamýšleného suchého poldru.
Pokud jde o přehradu Pěčín v Orlických horách, tuto velmi nákladnou stavbu (za 11 miliard) nepodporují ani samotné hradecké vodovody (viz -zde-).
Jak tedy ekologicky udržitelně zajistit dostatek vody nejen pro hradecké vodovody? Nabízí se hned několik řešení (reference viz též -zde-):
1) Přečerpávání vody z Orlice umělou infiltrací do podzemí. Obdobně s umělou infiltrací se můžeme setkat i ve vodním zdroji Káraný pro Prahu a okolí, kde se využívá voda z Jizery. S využitím zasakovací technologie lze mít k dispozici více kvalitní podzemní vody. Ovšem pokud ministr Brabec v budoucnu nebude tlačit na zdražení podzemní vody, čímž by tuto možnost ekonomicky poslal do hrobu.
2) Spojení se zásobováním Pardubického kraje, který ostatně s Královéhradeckým v minulosti vytvářel Východočeský kraj. Spojená vodárenská soustava by tak byla stabilnější.
3) Další snižování spotřeby vodovodní vody v domácnostech a průmyslu. Cena většinu domácností již naučila s vodou v koupelnách a kuchyních šetřit. Větší pozornost je potřeba věnovat především využití dešťové a šedé vody v domácnostech a rovnou samostatně vedené povrchové vody pro průmysl.
Ministr Brabec v Otázkách Václava Moravce (25.9.2016) uvedl, že rozhodně nemíní podporovat sudy na dešťovou vodu, ačkoli toho na jaře letošního roku byla plná média a chvástal se, jak chce využívání dešťovky výrazněji podporovat (Google). Místo toho nám chce k pití do vodovodu podsouvat rovnou povrchovou vodu. Je to obdobný nesmysl, jako když naopak od jiných politiků z měst s vodovody závislými na podzemní vodě slyšíme (třeba z Červeného Kostelce), že vody je dost a potřebu šetřit s ní nevidí ani v obdobích největšího sucha.
Já myslím, že vodu je možné využívat udržitelným způsobem tak, aby jí skutečně bylo dost i v době sucha a ta pitná ve vodovodech měla skutečně vysokou kvalitu. Řešení jsem nastínil, každý se nad tím může zamyslet. Udržitelný rozvoj nehledá jen nové přírodní zdroje, ale především se snaží o lepší využití těch, které již máme (a nejsou jen fosilní).
Jiří Jakl