Nejdůležitější geologická období
Holocén
Současné geologické období. Z geologického hlediska je charakteristické vznikem nezpevněných sedimentů, jako svahových uloženin, říčních /nivních/ usazenin, sladkovodních vápenců /pěnovců/ atd. Holocén dále dělíme na starší (preboreál /-9500/, boreál /-8900/), střední (atlantik /-6500/, epiatlantik /-4800/) a mladší (subboreál /-1400/, subatlantik /-700/, subrecent /+700/). Letopočty udávají začátek daného období.
Pleistocén
Období vyznačující se střídáním 4-5 ledových dob (glaciálů) s meziledovými dobami (interglaciály). V ledových dobách docházelo ke snižování teploty ovzduší (průměrně asi o 10°C) oproti dnešní teplotě a k tvorbě pevninských a horských ledovců. Severské pevninské ledovce na Náchodsko nezasahovaly (do ČR pronikly za maximálního zalednění u Hrádku nad Nisou a Frýdlantu, výrazněji až k Hranicím na Moravě), nejbližší horské ledovce však vznikly v krkonošských údolích. Sněžná čára ležela ve výšce 1100-1200 m, výrazně se uplatnil vliv mrazového zvětrávání (kryoplanace) a sněhové pokrývky (nivace). Z pleistocénních dob se zachovaly rozsáhlé říční terasové akumulace štěrkopísků (v povodí Labe a přítoků), eolické sedimenty (spraše, váté písky), z meziledových dob pocházejí některé slatiny a pěnovce.
Neogén
V jeho průběhu vyvrcholila v Českém masívu saxonská tektonika, která se výrazně podílela na nynější tvářnosti reliéfu (záliv miocénního moře byl až na Lanškrounsku a Ústeckoorlicku, vznik neovulkanitových těles - např. Trosky, Kunětická hora). Neogén dále dělíme na miocén a pliocén. křída; Mořské (viz dále) a v menší míře i sladkovodní sedimenty (např. tmavé pískovce ve Zbečníku blíže Hronovu) svrchní křídy (stupňů cenoman, turon, coniak) budují českou křídovou pánev. Hlavními horninami jsou zde slínovce, jílovce, prachovce a pískovce, vzácněji slepence, které zejména uprostřed pánve sedimentovaly ve stametrových souvrstvích. Sedimentační materiál sem byl snášen z pohoří vzniklých varijským vrásněním, která byla v průběhu druhohor postupně snižována erozními a denudačními procesy. V průběhu křídy začíná nejmladší horotvorný proces - alpínské vrásnění, podmiňující současný reliéf kraje. Pro území Náchodska jsou nejdůležitější svrchnokřídové (různé stupně) mořské usazeniny - pískovce budující Adršpašsko-teplické skály, Ostaš, Broumovské stěny, vrchol Boru u Machova (Skalniak) či polské Hejšoviny (Szczeliniec), lokálněji např. v okolí Trubějova, Kramolny, Řešetovy Lhoty či Nového Města nad Metují.
Trias
Horniny (zejména pískovce) triasové se na geologické stavbě příliš neuplatňují. Nejvýznamnější výskyty jsou jednak ve vnitrosudetské pánvi v nadloží permských sedimentů a v podloží svrchnokřídových sedimentů (lemují např. severovýchodní svahy Broumovských stěn), místy i jihovýchodní části Podkrkonošské pahorkatiny, kde se U Devíti křížů těží světlý triasový pískovec (lom Krákorka, s unikátními nálezy stop dinosaurů, odkaz). Jinde se pískovec rozpadá na štěrk a písek.
Perm
Pro pozvolný přechod souvrství permu a karbonu bývají oba útvary slučovány v takzvaný permokarbon. Permský útvar dělíme na dvě oddělení- spodní perm (takzvaná červená jalovina) a svrchní perm (zechstein). V permu vyvrcholilo variské vrásnění. Permské horniny se podílejí na geologické stavbě významně. Zachovaly se sedimentární i magmatické horniny. Až několik set metrů mocná souvrství červenohnědých pískovců, arkóz ,břidlic a slepenců, které se usazovaly v pouštním pevninském prostředí, podmiňují i nynější červené zabarvení půd (zbarvení podmiňuje přítomnost oxidů železa). Vyskytují se zejména v podkrkonošské a vnitrosudetské pánvi a v Podorlické pahorkatině (takzvaný podorlický perm). Na některých místech se na nich zachovaly prokřemenělé části permokarbonských stromů, především takzvané araukarity. Morfologicky výrazné jsou zejména vrchy tvořené permskými vyvřelinami. Ryolitové sopečné vyvřeliny (případně i jejich uloženiny) tvoří Vraní a Javoří hory v Broumovské vrchovině, melafyry jsou ve východní části Javořích hor.
Karbon
Někdy je označován jako kamenouhelný útvar, kdy proběhla nejintenzivnější fáze varijského vrásnění (mělo podstatný vliv na utváření českého masívu, začalo již v devonu). V pánvích vznikaly močálovité pralesy, kde se hromadily zbytky rostlinstva, z nichž se dlouhými karbonifikačními procesy vytvořilo černé uhlí. Ekonomicky využívané bylo zejména uhlí Žacléřsko-svatoňovického revíru. Obdobnou geologickou příslušnost mají i žaltmanské arkózy Jestřebích hor.
Časová posloupnost geologických útvarů a milióny let:
čtvrtohory (antropozoikum)
holocén /alluvium/ 0-0,01
pleistocén /diluvium/ 0,01-1,8
třetihory (kenozoikum)
neogén 1,8-26
paleogén 26-67
druhohory (mezozoikum)
křída 67-137
jura 137-195
trias 195-235
prvohory (paleozoikum)
perm 235-285
karbon 285-350
devon 350-405
silur 405-400
ordovik 440-500
kambrium 500-570
starohory (proterozoikum)