Lesy
Náchodsko má lesnatost 27% (odkaz). S rostoucí nadmořskou výškou lesů přibývá, což platí i ve srovnání s okolními okresy (viz mapa 1989).
V dávné minulosti však byla situace odlišná. Téměř celé území pokrývaly souvislé lesy, tvořené vzhledem k rozmanitosti reliéfu pestrou mozaikou formací. Květnaté bučiny byly časté v Broumovské vrchovině a v Orlickém podhůří, kde na méně výrazných tvarech reliéfu byly provázeny v nižších polohách pásmem bikové bučiny. Převážně v Krkonošském podhůří se vyskytovaly rozsáhlé acidofilní doubravy. Rozsáhlé území ve Východolabské a Orlické tabuli pokrývaly dubohabrové háje. Březové doubravy, slatiniště a další formace zaujímaly jen bezvýznamné úseky. Za zmínku stojí pouze ojedinělý výskyt acidofilních a reliktních borů v Teplicko - adršpašských skalách, dosud zčásti zachovaných.
Do dnešní doby dosáhly přeměny jednotlivých vegetačních formací zhruba tohoto stupně. Květnaté bučiny byly zčásti odlesněny a nahrazeny polními kulturami, ve značném rozsahu byly přeměněny na smrkové monokultury či degradovány na bikové bučiny. Původní bikové bučiny postihl podobný osud v ještě větší míře. Také acidofilní doubravy byly značně odlesněny a dnes se místo nich setkáváme s plochami polí či lesními porosty s monokulturami borovic, místně též smrků. V přirozeném složení listnatého lesa se ve stavu pařezin zachoval jen nevelký zbytek. Kdysi rozsáhlé dubohabrové háje téměř zmizely a ustoupily polím, zahradám a sadům. Zůstaly jen jejich zbytky se zjednodušenou druhovou skladbou dřevin většinou ve formě pařezin, častěji však byly nevhodně přeměněny na monokultury borovic či smrků. Někdejší rozlehlé lužní porosty zůstaly dodnes zachovány ve formě nesouvislých a úzkých doprovodů vodních toků, na ostatním území je nahradila pole a louky. Borové doubravy podlehly odlesnění v poněkud menším rozsahu, nicméně byly postupem času téměř v úplnosti přeměněny na monokulturní bory. Relativně nejmenší změny prodělaly porosty v exponovaných partiích skalních měst v Polické vrchovině, kde se doposud uchovaly ukázky reliktních borů.
V původních lesích měly největší zastoupení dřeviny jako buk, dub, olše, případně borovice a jedle, zatímco smrk měl přirozené těžiště svého výskytu až v lesích vyšších poloh. S postupujícím osídlením území od středověku se však smrk i borovice dostávají na vzestup, zatímco zastoupení buku, dubu, jedle a dalších dřevin klesá. Podle historických zpráv již koncem 16. století převládaly jehličnaté lesy s jedlí, smrkem a borovicí (90%), listnaté lesy byly menšího rozsahu, s bukem ve vyšších polohách a dubem v níže položených porostech. Od počátku 19. století začíná nabývat převahy smrk, kdežto jedle, buk a další dřeviny ustupují. Ve 30. letech 20. století již smrk naprosto převládl a později byl zastoupen téměř z 80%.
V současné době dochází k vysazování většího podílu listnatých dřevin (statistika ČR viž ČSÚ). Přeměna nepůvodních převážně smrkových monokultur je ale dlouhodobý proces. Přestože jsou přirozenější lesy ekologicky stabilnější, mnozí lesníci hledí hlavně na přírůstky a výkupní cenu kubíku dřeva.
Zajímavé odkazy:
Silvarium.cz (lesnicko-dřevařský www server)