Vegetace
Ke změnám může docházet ve složení flory, tak v nazírání na členění společenstev a oblastí (např. vymezení horských stupňů - v kapitole fytogeografie je uvedeno v současnosti uznávané členění, nicméně mnohdy kritizované).
Slatiny a slatinné louky jsou na Náchodsku vázány zejména na oblast Machovska, která si dosud zachovala ráz polokulturní krajiny. Na mokrých loukách tu můžeme najít rosnatku okrouhlolistou, zábělník bahenní, brusnici vlochyni, vrbu plazivou i prstnatec pleťový.
Javoří hory podle některých autorů představují svojí nadmořskou výškou již horský stupeň. Mezi smrkovými monokulturami uchované zbytky květnatých bučin mají v podrostu strdivku nicí, kostřavu lesní, ostřici lesní, samorostlík klasnatý, mařinku vonnou, kopytník evropský, bažanku vytrvalou, věsenku nachovou, plicník lékařský a další typické druhy.
V oblasti permokarbonu mezi Adršpachem a Trutnovem mají smrčiny hercynský podrost (borůvku, pstroček dvoulistý, vrbinu hajní). Zbytky původních bučin jsou zachovány v okolí Chvalče, Radvanic, Bezděkova, Vernéřovic, Janovic a Hodkovic. Rostou v nich vzácnější druhy, jako je orlíček planý, samorostlík klasnatý, mařinka vonná, kruštík širolistý, hlístník hnízdák aj. Na květnatých loukách mezi lesy roste pětiprstka žežulník, prstnatec Fuchsův, bradáček vejčitý, prha arnika, vzácně též chrpa horská. V údolích kolem potoků je místy velmi hojná i bledule jarní.
Prolínání horských, podhorských a nížinných druhů je patrné zejména na Hronovsku a v údolích Metuje a jejich přítoků, které jsou cestami šíření druhů. Lze tu nalézt karpatskou zapalici žluťucholistou, kakost hnědočervený či kruštík širolistý a vedle nich teplomilné druhy jako tolitu lékařskou, zimolez pýřitý nebo lilii zlatohlavou (jednou z nejbohatších lokalit je např. údolí Kozínku a přilehlé Židovky).
Skalní města kvádrových pískovců mají květenu složenou převážně ze suchomilných nenáročných druhů bylin a dřevin, jako je borůvka, brusinka, vřes, metlice křivolaká či hasivka orličí. Poněkud výjimečné postavení má komplex Adršpašsko - teplických skal s floristickým bohatstvím 330 druhů vyšších rostlin. Leží totiž mezi Krkonošemi a Orlickými horami, přičemž obě horstva výrazně ovlivnila vývoj jeho květeny. Inverze (zvrat) klimatu přibližuje podmínky na dně hlubokých roklí podnebí alpínského stupně a umožňuje výskyt řady horských druhů. V poměrně nízké nadmořské výšce tu roste violka dvoukvětá, mléčivec alpský, kozlík bezolistý, podbělice alpská, vranec jedlový a další. Na malých rašeliništích na dně roklí (např. ve Vlčí rokli) se vyskytuje suchopýr pochvatý, prstnatec májový a zejména rojovník bahenní, který tu má jednu ze dvou lokalit na území Východočeského kraje.
Do oblasti až k téměř k Náchodu proniká z Hradecka i fytogeografický okres Východního Polabí. Typickou květenu zde mají zejména tůně. V minulosti zde býval hojný leknín bělostný, v posledních letech rychle mizející. Dosud běžný je stulík žlutý, voďanka žabí květ, rdesno obojživelné, některé rdesty, v Podorličí řezan pilolistý (vysazený a zplanělý počátkem minulého století). Ze vzácných druhů zde roste žebratka bahenní, bublinatka jižní, pryskyřník velký. Vlivem eutrofizace vod na Jaroměřsku již zcela vyhynul plavín štítnatý.
Smíšené listnaté lužní lesy při řekách již téměř vymizely a existují v nepatrných zbytcích spíše na území Hradecka. V širším okolí řek se mezi kulturními usedlostmi a poli zachovaly zbytky polokulturních lučních porostů se suchopýrem úzkolistým, kozlíkem dvoudomým, prstnatcem májovým, ostřicí prosovou a Davalovou, úpolínem evropským apod. Nejvýznamnější slatinou lokalitou jsou Zbytka u Bohuslavic nad Metují s poslední východočeskou lokalitou violky vyšší, s vrbou plazivou, zvonečníkem hlavatým, prstnatcem pleťovým, kostivalem českým a dalšími vzácnými rostlinami.
Území mezi Labem, Orlicí, Novým Městem nad Metují a Opočnem má půdy vzniklé rozpadem křídových slínů a opuk a je charakterizováno výskytem teplomilné květeny. V přirozených dubohabravých lesích lze v podrostu nalézt orlíček obecný, lilii zlatohlavou, medovník meduňkolistý, jaterník podléšku či lýkovec jedovatý. Ze vzácných druhů se místy vyskytuje střevíčník pantoflíček, vikev hrachorovitá, černohlávek velkokvětý, jetel alpský, kozinec dánský, bělozářka větevnatá i vstavač nachový. Pěkně zachovalou teplomilnou květenu má např. Babiččino údolí, lesy Horka a Halín u Bohuslavic nad Metují a Rousín u Velké Jesenice.
Zajímavá je také potenciální přirozená vegetace. Potenciální přirozenou vegetací se myslí taková vegetace, která by se vytvořila v určitém území a v určité časové etapě za předpokladu vyloučení jakékoliv další činnosti člověka. Potenciální přirozená vegetace odráží vlastnosti stanoviště (podobně jako rekonstruovaná přirozená vegetace), jež jsou ovlivněny nevratnými změnami podmíněné lidskou činností (doly, přehrady atd., tzv. přirozená vegetace těmito změnami ovlivněna není). Ilustrace pro Náchodsko viz mapa.
Zajímavé odkazy: